( bez komentára )
Zhruba poslední 3 měsíce poslouchám, jak je facebook cool. Můžete si tam sdílet fotky, své stavy (třeba jiné stavy, stavy nálady…), můžete být v antiklubu pana Ratha či věrný člen klubu orgasmu. Výběr je jen na Vás. Zakládal jsem si na zkoušku profil s fiktivními údaji, vymyslel jsem si nový email a pustil se do projíždění profilů. Ale hned na první stránce registrace jsem pochopil, proč je na facebook čtvrt miliardy lidí. Důvod je prostý – vykrádá emailové schránky – a většina lidí mu to při registraci umožní. Mark Zuckerberg měl dobrý nápad a jistě i úmysl – vymyslet jednoduchý systém do škol, univerzit na sdílení dat a osobních údajů, zakládání skupin…ale přerostlo to v prakticky neovladatelné monstrum.
Pokud se chcete stát uživatelem facebook, přečtěte si názor ajťáka – člověka, který ví něco málo o tom, jak to vlastně je.
Registrace
Při registraci na facebook se vám objeví – a to hned na první stránce – žádost o napsání emailu a hesla. Protože skoro nikdo tyhle kecy nečte, napíše svůj email, a heslo. Heslo k emailové schránce…Založíte si profil, vidíte spoustu kolonek. Láká vás to, chcete o sobě vyplnit co nejvíce údajů – například adresu, email (povinnost), uveřejníte nějaké fotky (v případě single slečen jistě sexy fotky), narodil se Vám krásný potomek? Proč jeho fotku neukázat ostatním. Tak, a teď máte založený profil se vším všudy.
Pátrání začíná
Najednou Vás napadne, že byste mohli někoho vyhledat – hele, tady je kámoš, kterého jsem roky neviděl – přidám si ho mezi své přátele – a už to jede…
Ve chvíli, kdy si ho totiž dáte mezi přátele, zobrazí se Vám někteří z jeho přátel – a máte pyramidu, která se rozrůstá do astronomických čísel, a protože všechno funguje na principu klikání, jde to velmi rychle. To už máte dvacet kamarádů. Na ulici byste je jen pozdravili.
Pak si řeknete – tahle holka je v antiklubu pana Ratha – mohl bych se přidat. Najednou jste ve skupině lidí, se kterými jste neměli nic společného, ani Vás nenapadlo jít vyjádřit svůj názor před poslaneckou sněmovnu. Ale kliknout, to je tak snadné…Mě trvalo cca minutu, než jsem se přes 6 profilů, odkazujících donekonečna na další profily, ukliknul, a stal jsem se fanouškem orgasmu. Všichni tam píšou, jak je to super, jací jsou fandové, a hlavně ty 15tiletí, co mají u postele kačera, ale slečnám nezapomenou sdělit že můžou pořád…
Legální spam
Teďka si uvědomíte, že Váš kamarád na facebook není (rozumněj já na něm nejsem). Kliknete, a pošlete mu pozvání. V tu chvíli facebook pošle z Vaší emailové adresy, samozřejmě pod Vaší hlavičkou, zprávu, jste ho právě Vy pozval. Nejlepší na tom je, že když dá Váš kamarád „označit jako spam“, zablokuje Vás, ale ne facebook. Email přišel přece z Vaší adresy, protože, jak jistě pamatujete, zadali jste při registraci Vaše heslo. Já jsem to vyřešil tak , že jsem si nastavil filtr „všechno, co obsahuje „facebook“ zahoď“….
Troška teorie
Vězměme v podtaz, že je na facebooku 250 000 000 lidí. Když jeden z milionu bude více než slušný hacker, máte 250 potenciálních zlodějů dat. Zdá se Vám to málo? S jídlem roste chuť…a facebook je výzva (tím že Microsoft zatím nikdo neheknul se neohánějte. Ten sám platí nejlepší hackery na světě, tam je to trošku o něčem jiném). Ve chvíli, kdy se tohle stane, stačí zadat jednoduše „pošli všechny emaily, které obsahujou slovo „bank, „Banking“, „PIN“, „account“ na tuhle a tuhle adresu. Protože facebook má hesla k Vašim emailovým schránkám, někomu nasype všechny „potřebné“ emaily na jedno místo. Lidé jsou sice neopatrní, ale tohle je to samé, jako když nosíte kreditku s nalepeným pinem na druhé straně…
Pro koho facebook je
Facebook je spíše pro mladší generace, kterým ICQ a seznamky nestačí. Chtějí o sobě říct naprosto všechno – a tohle je pro ně to pravé…
Pak je taky pro úchyláky. Stačí když si jeden sedne k počítači, založí si fiktivní účet, a může si filtrovat, třeba podle měst….divili byste se, kolik tatínků se chce pochlubit svým potomkem, a tohle je třeba vůbec nenapadne (výjimka je sdílení osobních údajů pouze s kamarády, ale protože se jedná o pyramidu, kamarád, koukající Vašemu kamarádovi přes rameno, už nemusí být Váš kamarád…)
Já prostě nevím. Buďto jsem na to moc starej, a nebo to nechápu.
Proč bych zveřejňoval, co právě dělám, kde jsem, co mám na sobě…
Z jakého rozumného důvodu?
P.S: Neočekávám nijak vysoké hodnocení – blog i facebook je pro mladé lidi, tudíž asi moje řádky naštvou spoustu fandů „masivního sdílení osobních údajů“….ale není důležité, jestli s tím souhlasíte. Důležité je, že se nad tím třeba jenom zamyslíte, a budete lépe chránit Vaše data.
Článok vychádza s láskavým zvolením autora, Miroslava Kopeckého, zverejneného na webovej stránky iDNES.cz v sekcii blog dňa 24.6.2009.